David Böhm a Ondřej Buddeus: Hlava v hlavě
Knižní záložka tento týden objevila hned čtyři nové knížky: první tři jsou pro malé vzteklouny, žárlivce a stydlíny. A ta poslední zaujme všechny, kteří se chtějí dozvědět něco víc o své vlastní hlavě.
Milí kluci, holčičky a holky, i dnes se hlásí vaše knižní záložka. To je knih, knížek a knížtiček, co v posledních dnech přistávají na mém rozhlasovém stole; sotva se ponořím do jedné, jsou tu nejmíň dvě další.
Včera přišly tři prima knížky z Portálu: hodně obrázků, málo textu, a prý si je mají číst rodiče společně s dětmi, kterým je mezi třemi a osmi lety.
O čem ty knížky, původně francouzské, jsou? Všechno se dozvíme z jejich názvů: Hněv... a co s ním? Žárlivost... a co s ní? Stydlivost... a co s ní?
Knížku o žárlivosti vřele doporučuji rodinám, kde k dosavadnímu jedináčkovi čekají další dítě. Ta o hněvu zaskočí malé i velké vzteklouny a stydlivost je určena především pro rodiče malých stydlínů.
Ale dneska! Přišel balíček a bylo jasné, že je v něm jedna větší knížka – od chvíle, kdy jsem do ní vskočila, tetelím se nadšením až doteď. (Pokud nevíte, jak se tetelí, ať vám to předvede třeba tatínek.)
Knížka se jmenuje Hlava v hlavě, což je zřetelné hned na přebalu; autorem textu je Ondřej Buddeus, obrázků David Böhm a nakladatelem Labyrint. V téhle knížce plné překvapení a tajuplných zákoutí a rozličných legrácek se dozvíte spoustu novinek o té kouli, co vám roste krku, a taky, co znamená, když se řekne, že mozek je ředitelství těla.
Víte, že jen díky hlavě uvidíte i uslyšíte, co se kde šustne, a že člověk slyší lépe než šnek, ale mnohem hůř než pes nebo kočka? Díky hlavě poznáme, jak co voní nebo zavání, a pozor! – ženy mají citlivější čich než muži, taky jak co chutná – a to zdaleka není všechno. Líbila by se vám pohádka O drakovi a sedmihlavé princezně?
Knížka Hlava v hlavě je určena pro všechny nositele vlastní hlavy – a to jste docela jistě i vy, kdo nás právě posloucháte. Za odměnu vám z ní přečtu krátkou básničku:
Netvař se jak jelito, zůstane ti to,
řekla Kláře babička, když byla maličká.
(Ta Klára, samozřejmě.)
Jenže Klára, marná sláva, byla tvrdohlavá.
Tvářila se jak jelito – a zůstalo jí to.
Loučím se pozdravem z knížky Hlava v hlavě: Buď zvědavý, budeš dlouho mladý! To vám přeje a na shledanou za týden se těší vaše knižní záložka.