Čtvrtina českých dětí trpí nadváhou. Mohou za to moderní technologie?

18. říjen 2017

Počet obézních dětí a dospívajících se za posledních čtyřicet let zvýšil desetinásobně. Podle nového výzkumu, zveřejněného v časopisu Lancet, žije ve světě 124 milionů chlapců a dívek, jejichž váha neodpovídá normálu. Z analýzy prováděné na dosud největším vzorku dětí vyplývá, že obezita je trendem ve více než dvou stovkách zemí a celosvětově se stává novou normou.

V Británii je obézní každé desáté dítě mezi pátým a devatenáctým rokem. Jako důvod odborníci označují snadnou dostupnost a propagaci vysocekalorických jídel. Z obézních dětí s větší pravděpodobností vyrostou i obézní dospělí s rizikem vážných zdravotních problémů. Světové organizace upozorňují, že výdaje na léčbu potíží spojených s obezitou dosáhnou od roku 2025 každoročně 920 miliard liber. I když se v mnoha evropských zemích růst počtu obézních dětí podařilo stabilizovat, alarmující nárůst zaznamenává východní Asie, jižní Amerika a Karibik. Ani v Česku ale není situace ideální.

Armáda obézních dětí

Podle obezitologa z Dětské obezitologické ambulance Fakultní nemocnice Motol Zlatka Marinova je situace velmi špatná. „Vize z doby před čtyřiceti lety jsou ještě daleko katastrofičtější, než jsme si dovedli představit,” říká. „V současnosti je v České republice čtvrtina dětí s nadváhou, čtrnáct procent dětí trpí obezitou. To množství dětí s nadváhou je teď stabilizované, nicméně výrazně narůstá počet obézních mladých lidí,” popisuje.

„Čtyři procenta dětí trpí také monstrózní obezitou, kterou jsme před třiceti lety v pediatrii ani neznali. Taková obezita se nám nevejde už do žádných tabulek, vyjíždí úplně mimo systém. Je to taková armáda 32 tisíc dětí, které v dospělosti extrémně zatíží naši ekonomiku. Takové malé okresní město, které kompletně vysaje zdravotní systém,” tvrdí obezitolog.

„Před deseti lety byla monstrózní obezita velmi vzácná. Měl jsem v ambulanci jedno dítě za půl roku. V současnosti mám každý den příjem nového pacienta. Třeba včera šlo o čtrnáctiletého chlapce, který má 136 kilogramů,” říká Marinov.

Obezita

Jídlo a úzkosti

Jedním z důvodů rozrůstající se obezity je podle psycholožky Marie Farkové lehká dostupnost široké nabídky kalorických jídel. „Druhá věc je zvláštní jev, že děti, které se velmi intenzivně věnují moderním technologiím, podléhají tomu, že ta moderní technologie po nás nic nechce. Je sama za sebe pasivní, stačí zmáčknout tlačítko nebo překliknout na počítači,” vysvětluje.

Obezita je ale výsledkem více faktorů. „Jde to ruku v ruce s tím, že děti zažívají například úzkost z nepříliš přátelského prostředí, například v kamarádských vztazích. Pak je tu taky úzkost třeba z toho, že rodiče nejsou doma tak často, jak by si přáli, že jim nemohou věnovat tolik času, jako to bylo dřív,” vyjmenovává psycholožka.

„Léčit tyto věci není jen otázkou úpravy stravovacího režimu, ale také zásahu do všech ostatních faktorů. Z pohledu dospělého to nemusí nic znamenat, některý rodič může říct dítěti, aby si prostě nevšímalo posměváčků. To ale nejde, dítě trápí téměř polovinu bdělého dne mezi svými vrstevníky,” říká Farková.

Obezita, neslušné slovo

Děti mají každé dva roky chodit na pravidelné prohlídky. Lékaři by měli z grafů jasně vyčíst, jestli jde o obézní dítě. „Odpovědnost nikdo nemůže sejmout z rodičů. Děti jsou zrcadlem rodiny, jejího životního stylu. Musím se nicméně zastat pediatrů. Vyhláška jasně hovoří o tom, že dítě musí být změřeno a zváženo. Nechce už ale po lékařích, aby rodičům sdělili výsledek. Je to jen záznam,” vysvětluje obezitolog.

„Pediatři jsou v extrémním stresu, protože jestliže rodičům řeknou, že jejich dítě nemá normální hmotnost, odhlásí se a přejdou k jinému pediatrovi, který jim to neřekne. Trpíme v Česku takzvanou obezitogenní slepotou, u nás je obezita dokonce neslušné slovo, které se nesmí oficiálně říkat,” tvrdí lékař.

Zaručený návod na práci s obezitou podle psycholožky neexistuje. „U každého dítěte mohou převažovat faktory jiného typu, takže je tam potřeba výrazně individuální přístup. Obecně bych ale řekla, že kdybychom žádali, aby se dítě v šesti letech více pohybovalo a nesedělo na jednom místě, tak by se s ním měli pohybovat i rodiče,” myslí si Farková. „Není nenormální se pohybovat a něco dělat, ať je to jakákoliv fyzická aktivita. Rodiče leckdy přijdou domů po poměrně namáhavém pracovním dni, a chtějí samozřejmě odpočívat. Je to o změně vzorce rodičovského chování hned v raném věku,” říká psycholožka.

Článek je převzat ze stanice ČRo Plus.

autor: rkr
Spustit audio