Čím dál mladší děti berou drogy? Dá se věřit statistikám? Čeho se bát? Nad čím mávnout rukou?

Co je to přiměřenost?

Nepřiměřená komunikace a nepřiměřený zájem o dítě v rodině vede k patologickému chování dětí, tedy i k užívání alkoholu nebo dalších, i nelegálních drog.

Co je to přiměřenost? Je to slovo, jehož významu přikládá Ivan Douda velkou důležitost. Zejména matka by měla na svém dítěti už od útlého věku umět rozpoznat jeho citlivá období – kdy je oslabené a náchylné k „nákaze“ nevhodným chováním. Nemusí to být jen to extrémní, jako je užití nějaké drogy. Může to být i nízké sebevědomí a malá sebejistota, „závislost“ na mínění druhých apod.

I dospělí chybují

Matka by měla dítě přiměřeně zatěžovat, otužovat ho v životních situacích, „vyhnat dítě na mráz“. Nepřiměřená, necitlivá, anebo protektivní péče může vést k tzv. selhání matky, což se projevuje později právě nepřiměřeným nebo i zcela nevhodným chováním dítěte.

Matka – a pochopitelně i další dospělí okolo dítěte – by měla dítěti poskytovat za všech okolností zpětnou vazbu. A nemusí to být vždy jen pozitivní příklad. Dítě si musí dřív nebo později uvědomit, že i dospělí chybují a mají na to nárok.

Nad některými experimenty s návykovými látkami doporučuje Ivan Douda mávnout rukou. Pokud je zázemí dítěte kvalitní, není třeba některé „excesy“ démonizovat.

Je tomu skutečně tak?

Podle poslední studie čím dál mladší děti jsou uživateli drog, např. při tanečních akcích. Podle Ivana Doudy je to jinak. Drogologii, resp. prevenci drogových závislostí se věnuje přes čtyřicet let. Podobné studie vycházejí každý rok. V rozhovoru se Zorou Jandovou vyslovil překvapivé číslo.

Problémem také mohou být návykové látky, jejichž účinek nastupuje se zpožděním, což mnohdy vede k užití další dávky, předávkování a dokonce i k smrti uživatele. Nejlepší prevencí je přiměřená komunikace na dané téma, např. při sledování filmu apod.

Je špatný příklad rodiče doopravdy špatný?

Co když matka-kuřačka toleruje kouření u svého nezletilého dítěte? Co je na tom špatného? Není lepší tímto způsobem odebrat lákavost „zakázanému ovoci“? Ivan Douda kouření nedoporučuje, přesto říká, že striktní zákazy většinou působí kontraproduktivně. Někdy dokonce příklad rodičů může působit opačně, dítě v dospělosti vědomě nekopíruje chování rodičů.

Cucni si, jsou přece Vánoce!

I tuhle větu může zaslechnout dítě při vánočních rodinných setkáních. Může dokonce ochutnat, ačkoli je nabízení alkoholu mladistvým trestné. Ovšem co když je to výchovný prostředek, jak dítě kontrolovaně seznámit s chutí a účinkem alkoholu nebo cigaret? I k tomu se Ivan Douda v pořadu Atrium vyjadřuje.

Rodič, který dobře zná své dítě, většinou ví, co si může dovolit a co už by dítěti ublížilo. Někdy opilý příbuzný může být nečekaně dobrým odstrašujícím příkladem, zvlášť když v souvislosti s jeho chováním dítě dostane vhodný komentář. A opět jsme u komunikace. Tam, kde komunikace funguje, je menší riziko jakýchkoli problémů.

Co když dítě není závislé na něčem, ale na někom?

To je také velký problém, který vydá na samostatný pořad, říká psycholog Ivan Douda. Takových závislostí je mezi dětmi, ale i mezi dospělými spousta. A i na této „závislosti“ nese vinu nepřiměřenost ve výchově. Proč je slovo závislost v uvozovkách? Skutečná závislost je nemoc, která se má a mnohdy i dá léčit. Nekritické vztahování se k vzorům a idolům a nepřiměřené vazby na jiné osoby mohou být dlouhodobé nebo jen krátkého trvání. A opět na ně může být „zaseto“ v dětství.

I v takových případech se ukazuje, jak je nutná přiměřená komunikace s dítětem. Komunikace probíhající kontinuálně od narození. Je to komunikace zcela nezávislá na nových technologiích a různých chytrých přístrojích.