Autisté ve škole?
Je stále zahalený v nejasnostech. Jsou na něj různé názory. Někteří říkají, že ho lze vyléčit. Jiní zase, že ho můžeme jen „zapouzdřit“. Jde o AUTISMUS. O poruchu, která má mnoho podob, na kterou lze aplikovat několik léčebných postupů a která se teď u nás vyskytuje častěji než kdy dříve. Je to složitá a velmi nepříjemná vrozená porucha, o níž by se mělo mluvit. Proto si naše redaktorka Petra Lazáková pozvala do studia Romanu Straussovou, speciální pedagožku a zakladatelku Centra terapie autismu. Téma středečního Atria bylo: začleňování dětí s poruchou autismu do kolektivu.
Proč do kolektivu?
Někteří lidé tvrdí, že autisté jsou vesměs „šťastné děti“. Proč? Žijí zpravidla ve svém vlastním světě, neohlížejí se na ostatní, dělají věci podle svého. Jiní ale říkají, že v tom vlastním světě vůbec spokojení nejsou. Je to svět plný samoty, nepochopení sama sebe, neporozumění druhým. Jak poznamenala v pořadu Atrium Romana Straussová – sdílená radost je větší radost, sdílený smutek je menší smutek. I proto je podle zakladatelky CTA dobré, abychom děti s autismem neizolovali a do kolektivu je opatrně začleňovali.
Jak do kolektivu?
Integrace dětí s autistickou poruchou bývá extrémně náročná – pro jejich rodiče, pedagogy, ostatní spolužáky i pro malé autisty samotné. Chování dětí s poruchou autismu může být často velmi nepředvídatelné. Podle Romany Straussové je naprosto nejdůležitější „přijetí“ – jinými slovy jasná reakce pedagoga nebo rodiče na chování autistického dítěte. Tedy – pokud žák s takovou poruchou ve třídě ruší, je vždy dobré:
1. reagovat
2. uznat jeho pocit
3. jasně dát najevo, že teď není vhodný čas na to či ono, že teď mu nelze vyhovět. To znamená: nepřizpůsobovat se mu, jen reagovat a upozornit na pravidla.
Dalším podstatným krokem je „chvála“. Pro autistické děti je nanejvýš vhodné:
1. slýchat jasné a zcela konkrétní ocenění za určitý čin nebo splněný úkol
2. slýchat pozitivní kritiku – tedy ocenit i snahu o splnění úkolu, i když v něm byly chyby. Ty pak lze společně opravit.
Trpělivost a reakce především!
Shrnuto podtrženo – autistické dítě samozřejmě potřebuje větší pozornost a velkou dávku trpělivosti a tolerance pedagogů. Když toto má, získává tím větší sebevědomí, začíná rozumět sám sobě… a možná i časem přestane být tolik úzkostlivé, vtažené do svého světa… a pak může dokonce být i radostné – a onu radost sdílet s ostatními dětmi v kolektivu. Zcela pochopitelně je to běh na dlouhou a značně obtížnou trať.
Mnoho podrobností se můžete dočíst na webu www.autismus-screening.eu. A další zajímavosti o autismu, praktické rady pro rodiče i učitele a osobní zkušenosti zakladatelky Centra terapie autismu si můžete poslechnout v Atriu Petry Lazákové:
